Plyšová příze se do Číny dostala po opiové válce. Na prvních fotografiích, které jsme viděli, Číňané v zimě nosili buď kožené róby (se všemi druhy kůže na vnitřní straně a saténem nebo látkou na vnější straně), nebo bavlněné róby (uvnitř i vně). Všechny byly z bavlny uprostřed látky, tlusté a tlusté, zejména děti, jako kulaté míčky. Prvními lidmi, kteří pletli svetry, byli cizinci, kteří přišli do Číny. Postupně se mnoho bohatých a módních žen také začalo učit ručně plést. Na začátku 20. století se v pobřežních městech, jako je Šanghaj a Tchien-ťin, pletení svetrů stalo běžnou praxí. Druhem módy.
Klubko vlny, dvě bambusové jehlice, ležící nečinně pod oknem v obývacím pokoji, slunce svítí na ramena ženy skrz vyšívanou bílou zástěnu, ten druh pohodlí a ticha je nepopsatelný. V Šanghaji má mnoho obchodů specializujících se na vlněnou přízi mistry sedící u stolu, kteří učí ženy, které si vlněnou přízi kupují, pletařské dovednosti. Ruční pletení svetrů se pomalu stalo i způsobem obživy pro mnoho žen. „Dobrá práce v práci“ postupně nahradilo „dobrá práce ve vyšívání“ a stalo se pochvalou pro dámu za její vynalézavost. Na starých šanghajských měsíčních kartách je vždy kráska s trvalou, oblečená v barevném čchongsamu a ručně pleteném bílém svetru s dutým vzorem. Popularita ručně pletených svetrů způsobila rychlý rozvoj vlněného průmyslu. I ve válečných letech bylo mnoho národních průmyslových odvětví nuceno zastavit výrobu a vlněný průmysl se sotva udržel.
Čas zveřejnění: 19. července 2022
